Monografie deseti českých a slovenských autorů je věnována problematice recepce myšlenek Francouzské revoluce v českém prostředí přelomu 18. a 19. století. Jednotlivé kapitoly se zaobírají otázkami cenzury v Habsburské monarchii, antirevoluční propagandy, zpochybňující koncept svobody a rovnosti, sledování cizinců jako potenciálních agentů či rozdílů mezi postoji katolíků, evangelíků a svobodných zednářů k Francouzské revoluci.
Mimo to autoři věnují pozornost i kronikářské reflexi napoleonských válek v českém a moravském prostředí, stejně jako bezprostředním prožitkům války civilním obyvatelstvem, pro které téměř nebylo rozdílu mezi francouzskými a rakouskými vojsky.
