Andreas Weber (nar. 1967 v Hamburku), mezinárodně uznávaný biolog a filosof, se ve své knize Hmota a touha zabývá ekologií a dává jí nový rozměr. Pojímá ji jako něžné pěstování vztahů, touhu po spojení a vyjadřování těchto tužeb našimi těly. Být naživu je erotický proces – je to neustálá přeměna self prostřednictvím kontaktu s ostatními, přání stále více života.
Weber v lásce překvapivě rozpoznává základní princip reality, protože je podnětem k navazování spojení, k vzájemnému mísení, k poetickému spřádání naší existence spolu s existencemi ostatních bytostí. Přehlížení tohoto principu vede ke globální krizi významu, která se projevuje lavinou mizení druhů a v našem přesvědčení, že svět je mrtvý mechanismus ovládaný ekonomickou efektivitou.
Hmota a touha je založená na vědeckém pozorování, ale přesto představuje něžnou filosofii určenou pro antropocén, „poetický materialismus“, který zaceluje propast mezi myslí a hmotou. Nakonec Weber zjišťuje, že abychom zachránili život na Zemi – a svoji vlastní smysluplnou existenci jako lidských bytostí –, musíme se naučit milovat.
