Něco se stalo. Optimismus z počátku tisíciletí dnes vystřídaly obavy a nejistota. Nejprve euro?americká finanční, pak globální ekonomická a s ní spojená sociální krize, i zdánlivě nesouvisející klimatická změna. Roste hrozba vojenských konfliktů, terorizmu, stěhování či migrace lidí a národů. Skrytě narůstá zásadní existenciální konflikt lidské kultury se Zemí. Chybí nám zkušenost, hodnoty i program pro život v materiálně a duchovně rozmanitém světě.
Množí se výzvy ekologicky cítících lidí, vědců a institucí ke změně současné civilizace a nalezení nového vztahu lidí k přírodě. Většinou ještě nejde o ucelené návody na řešení, ale jen o obavy a úzce orientované úvahy, morální apely a soupisy zbožných přání. Dokonce i papež, riskující exkomunikaci konzervativním křídlem církve, vyzval v encyklice Laudato Sí k péči všech lidí o jejich společný planetární domov. A to nikoli jen na základě víry, ale i v souladu s poznatky dnešní vědy.
Originální koncepce českého filozofa Josefa Šmajse nabízí univerzálně přijatelné řešení vycházející z ontologické podstaty našich současných problémů. Zdůvodňuje odmítnutí antropocentrizmu a žádá uznání nadřazenosti a práv Země nad právy, svobodami a výsadami lidí. Lidská kultura není pokračováním evoluce přírody, ale opozičním umělým systémem, který dnes Zemi příštím generacím pustoší.
Ústava Země může být tou správnou odpovědí – posuďte sami a staňte se spolutvůrci nového duchovního paradigmatu.
