Dějiny jsou politickým argumentem. Dokazuje to i aktualizace husitské tradice komunistickou mocí po únoru 1948. Obraz středověkého husitství coby údajně politické a sociální revoluce využívali reprezentanti komunistické diktatury k ospravedlnění mocenských nároků. Sloužila jim k tomu odborná i popularizační tvorba, média, školní výuka, osvětové i kulturní aktivity. Kniha však ukazuje, že i přes četnost prohlášení o husitské tradici šlo ve skutečnosti o úderné heslo s mlhavým obsahem. Komunistická aktualizace husitství navíc nebyla v českých historických souvislostech ničím výjimečným. Třebaže dnes může být snadno ironizována, ve sledované době měla svůj výchovný potenciál.
