Španělská chřipka, jejíž epidemie se šířila v letech 1918–1920, má na svědomí 50 až 100 milionů životů a také největší globální humanitární katastrofu nejen dvacátého století, ale dost možná v celé zaznamenané historii. Proto je s podivem, že v učebnicích dějepisu je je zmínka o ní jen pouhá poznámka pod čarou v kapitole o první světové válce.
Laura Spinney vypráví příběh opomíjené pandemie, která postupovala z Aljašky do Brazílie, z Persie do Španělska či z Jižní Afriky do Oděsy. Vypráví příběh z pohledu obyčejných lidí, kteří v té době žili, popisuje, jak vir během cesty mutoval a hlavně zničující následky, které měl.
Autorka se opírá o nejnovější výsledky výzkumu z oblasti virologie, epidemiologie, psychologie a ekonomie. Líčí katastrofu, která lidstvo změnila na celá další desetiletí i dozvuky až do dnešní doby.
Výsledkem je zjištění, že tehdejší pandemie španělské chřipky měla na formování dnešní moderní doby větší vliv, než obě světové války dohromady; změnila globální politiku, rasové vztahy, rodinné struktury a významně ovlivnila i medicínu, náboženství a umění.
