Kolektivní monografie teoreticky rozebírá a objasňuje základní otázky dokazování v trestním řízení. Autoři z České i Slovenské republiky ve třiceti třech kapitolách pojednávají o některých problémech, se kterými se bude muset zákonodárce vypořádat při rekodifikaci trestního řádu. Jedná se např. o potřebu stanovit princip zákonného státního zástupce či nově vymezit systém základních zásad trestního řízení, zejména zásady kontradiktornosti, a další.
Monografie je rozdělena do pěti částí. V úvodu se autoři zabývají pojmem spravedlivého procesu jako základním východiskem dokazování v trestním řízení. Druhá část monografie pojednává o základních zásadách dokazování v trestním řízení, předmětu dokazování, povinnosti dokazovat, či o otázce, zda lze v trestním řízení hovořit o důkazním břemenu. Třetí část monografie rozebírá problém procesní použitelnosti důkazů v trestním řízení. Téměř úplný nedostatek pravidel o neúčinnosti důkazů v českém trestním řádu z roku 1961 vede k řadě námětů de lege ferenda. Další část monografie zaměřuje pozornost čtenáře k vybraným důkazním prostředkům (výslech svědka, domovní prohlídka, rekonstrukce trestného činu, pachová identifikace). V poslední části autoři rozebírají dokazování konkrétních okolností důležitých v trestním řízení (dokazování újmy na zdraví, duševního stavu obviněného, rozumové a mravní vyspělosti mladistvého, podmínek pro uložení zabrání části majetku, možnosti dokazování v případech tzv. domácího násilí).
Autoři usilovali o zachování kontextu vnitrostátních otázek s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a díky participaci odborníků ze Slovenska mohli porovnávat právní úpravu, judikaturu a aktuální praxi v obou zemích. Práce tedy svým zaměřením přesahuje vnitrostátní rozměr.
