Kniha Možné světy fantastiky, která k literární problematice přistupuje z pozice tzv. teorie fikčních světů, se nepokouší o taxonomii fikčních světů v rámci celého systému narativní literatury, ale soustředí se jen na typologii žánru fantastiky.
Na základě vzájemného poměru oblastí „přirozeného“ a „nepřirozeného“ rozlišuje jednotlivé „mody“ fantastiky, které pak dokládá na tvorbě klasiků, jakými jsou Charles Dickens, Ivan Sergejevič Turgeněv či Guy de Maupassant. Možné světy fantastiky nejsou jen užitečnou teoretickou prací, která umožňuje popsat a utřídit druhy fantastické fikce, ale přispívá i do literárněhistorické debaty o povaze realismu a jeho kulturním a společenském kontextu.
