Jean-Marie Roughol strávil na ulici více než dvacet let. Když jednoho večera žebral před obchodem, navrhl projíždějícímu cyklistovi, že mu, než si nakoupí, pohlídá kolo. Ten cyklista se jmenoval Jean-Louis Debré. Z následujících setkání těch dvou se mezi bezdomovcem a bývalým francouzským ministrem vnitra a předsedou Ústavní rady zrodil zvláštní důvěrný vztah. Do té míry, že první z nich, souhlasil s nápadem druhého, aby napsal příběh svého života.
Svědectví sedmačtyřicetiletého „dítěte ulice“ nic nezastírá ani nepřikrášluje. Na dlažbě devatenáctého pařížského obvodu, ve kterém prožil část dětství, i na chodnících super elegantní ulice Marbeuf, zažil Jean-Marie léta bídy a strádání: první pokusy o žebrání, první lásky, první přátelství, squaterské domy, vchody a východy metra, lavičky v parku a ty nejubožejší zaplivané hotely.
Svědectví o drsné realitě lidí žijících na ulici přináší čtenářům nejen pohled do světa násilí, strachu a bídy, ale i příběhy solidarity a kamarádství…
Jean-Marie Roughol nás provede světem žebráků. Žebrota, její taktika i třeba správný způsob oslovení „klienta“, se čtenáři v této zpovědi jeví jako skutečné povolání diktované trhem ve světě, který má vlastní pravidla a je pod neustálým tlakem konkurence. Člověk si zde musí nejdříve vydobýt a pak ubránit své teritorium. Roughol popisuje tvrdý, nesmlouvavý a před očima se měnící prostor ulice, zároveň však přiznává, že až mu jednoho dne dojdou síly zůstat na ní, bude mu chybět.
