Závěrečný díl volné „trilogie čekání“ Antonia di Benedetta (1922–1986) je deníkem muže vstupujícího do věku, v němž si jeho otec vzal život. Ve stejné době dostává tento bezejmenný hrdina v tiskové kanceláři za úkol zpracovat téma sebevraždy. Své čekání na výročí otcovy smrti tráví zkoumáním neobjasněného případu dvou sebevrahů, jejichž výrazy na posmrtných fotografiích vyzařují nepochopitelně znepokojivou slast. Přihlížíme pátrání po významu sebevraždy, kde pátrající sám je jednou z možných obětí.
Zvláštní směs vypravěčovy lhostejnosti a ustavičného neklidu se vtěluje do přerývavého, lakonického, nemilosrdně oproštěného jazyka, v němž se banality podávají stejným tónem jako rozhodující životní okamžiky. Přes veškerou snahu, tázání, přes nashromážděné znalosti nakonec nezbývá než čekat na den, který může být poslední.
