Autor nastoupil ve věku 18 let, tedy rovnou ze školy, na nejkrvavější úsek Leningradského a Volchovského frontu. Jako voják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstal na živu. Svoje vzpomínky na válku napsal proto, aby se osvobodil od strašných zážitků. Čtenář v nich nenajde ani lehké čtivo, ani hurávlastenecké popisy bojů. Obsahem je výpověď o skutečné podobě války na východní frontě, o které oficiální publikace, ale i vzpomínková literatura mlčí. Nad stránkami této knihy mrazí – tak otevřená výpověď o drastických činech na obou stranách fronty nemá obdoby.
Dosud jsme byli zvyklí číst o zvěrstvech nacistických armád na východní frontě; i o těch je zde řeč, ale především se jedná o otřesnou výpověď, jak drasticky zacházeli sovětští velitelé s vlastními vojáky, jak je bez rozmyslu a bez jakéhokoli náznaku taktiky hnali čelně proti nepříteli. Němci si svoje lidské zdroje v rámci možností šetřili, na opačné straně fronty o něčem takovém nemohlo být ani řeči. Otřesné praktiky NKVD a SMERŠ se potom obrátily i proti obyvatelstvu na dobytých územích. Sovětští vojáci drancovali a znásilňovali na přímý rozkaz velení…
Knihu doprovázejí unikátní fotografie samotného autora, dále snímky D. F. Onochina, oficiálního fotografa divize, ve které Nikulin sloužil, – a H. Vierse, německého vojáka, který bojoval na druhé straně fronty a dlouho po válce se s autorem seznámil a spřátelil.
