Schumann – Klavírní kvartety, Pohádková vyprávění / Dvořákovo klavírní kvarteto / Nová nahrávka
Robert Schumann – Klavírní kvartet c moll, WoO 32 (1829), Klavírní kvartet Es dur op. 47 (1842), Märchenerzählungen (Pohádková vyprávění) pro housle, violu a klavír op. 132 (1853)
Dvořákovo klavírní kvarteto: Slávka Vernerová – klavír, Štěpán Pražák – housle, Petr Verner – viola, Jan Žďánský – violoncello
Robert Schumann – všestranně nadaný a vzdělaný mladý muž předurčený k velkým věcem, jehož dílo dodnes udivuje svým rozsahem i hloubkou..., současně člověk s velmi křehkou psychikou, jež ho nejednou zavedla až na samotnou hranu života a smrti. Svůj první Klavírní kvartet c moll zkomponoval v osmnácti letech, a i když jej nikdy nepřepracoval na symfonii, jak měl původně v úmyslu, po dvaceti letech jej stále nosil v hlavě: „Velmi dobře si vybavuji pasáž v jedné své skladbě (1828), o které jsem si říkal, že je romantická, kde se mi zjevil duch odlišný od staré hudby, jako by se mi otevřel nový poetický život.“ Klavírní kvartet Es dur op. 47 již svědčí o Schumannově kompozičním mistrovství, jež vyrůstá z Bacha i Beethovena, ale promlouvá vlastním nezaměnitelným jazykem. Pohádková vyprávění (Märchenerzählungen) z roku 1853 jsou pak jedním z posledních šťastných tvůrčích vzepětí krátce před pokusem skladatele ukončit nesnesitelné psychické utrpení skokem do Rýna. Nahrávka Dvořákova klavírního kvarteta zachycuje celý oblouk Schumannovy tvorby, její počátky, vrchol i samotný konec. Jako konečně celé skladatelovo dílo připomíná, jak nerozlučně blízko spolu často kráčí nezměrná krása s bolestí a utrpením. Nezměrná krása i bolest duše v Schumannově komorním díle.
