Východisko románu je prosté, nicméně lákavé: Tomáš Krása, elitní vyšetřovatel, se někomu stal nepohodlným a byl přinucen odejít z řad policie. Dává se na advokátskou dráhu a využívá přitom své zkušenosti i bývalé styky. I když se teď jeho živobytím stal svět práva, myšlením zůstává policistou. Případy, které řeší, nám připadají povědomé. Není divu, chrlí je na nás dnes a denně média. Korupce, násilí, vydírání, únos dítěte, prostituce, finanční machinace, politické intriky — to vše autor dokázal zpracovat do rychle se odvíjejícího vyprávění, v němž se nám představuje ožehavá přítomnost.
Autor se v ní pohybuje zasvěceně a mimo jiné nám sděluje, že není černobílá a že hranice mezi dobrem a zlem, právem a bezprávím jsou poněkud nezřetelné. Zjišťuje to i hlavní hrdina. Není bezchybný, a už vůbec ne dokonalý, ale neztrácí smysl pro čest a spravedlnost. Zákonitě se tak dostává do střetů s těmi, kdo mají moc, ale žádné zábrany. Jedno z těchto střetnutí vrcholí v dramatickém závěru...
Autor je právník, bývalý policista. Přestože zdůrazňuje, že kniha v žádném případě není jeho autobiografií, popis úplatků, podvodů a vydírání, které se mezi policisty i právníky dějí, je tak reálný, až z toho mrazí.
