Další autorova kniha pohádek inspirovaná krajinou Vysočiny přináší laskavé slovo, mravní poučení, poutavý příběh a hlavně dobrý konec.
Byla to milá stařenka s veselýma očima. Usmála se na něj: „Pěkně tě vítám, Honzíku. Vím, kam jdeš: chceš zachránit princeznu a stát se králem.“ – „Odkud to můžete vědět?“ – „Znám mnoho dětí a poznala jsem i tebe. Těšila jsem tě v dětství a učila tě poznávat zlo a dobro, klam i vítězení pravdy. Honzík vyvalil oči. Ta, co k němu mluví, je jen chatrně oděná a nohy má bosé: „Jak tak zde můžete vydržet dnes v tom chladnu? Kdo vy vlastně jste?“ – „Hřeje mě teplo domova, mám ho dost a mohu je i ráda rozdávat… Jsem totiž pohádka!“
