Josef Suchý (1923–2003) bývá označován za básníka domova a smíru, za autora básní hlubokého křesťansko-humanistického étosu, poezie tiché tonality, opravdovosti a čistoty. Těžiště jeho tvorby spočívá ve výrazově úsporné a metaforicky neokázalé meditativní lyrice, pevně spjaté s hlubokou zakotveností v rodném kraji Vysočiny. Ve svých verších se obrací k základním životním hodnotám, které nalézá v přírodě, v rodině, mezi blízkými lidmi, uprostřed všednodennosti.
Josef Suchý patří k nejvýznamnějším brněnským literárním osobnostem. V roce 1997 mu byla udělena Cena města Brna za literaturu, o rok později Cena Velehrad za celoživotní básnické dílo. Výbory z jeho básní vyšly v německém, bulharském a lužickosrbském překladu.
„Před sebou máme výbor z celoživotní tvorby Josefa Suchého, který jej ukazuje jako básníka hluboké niternosti, jehož jediným cílem byla harmonizace skutečnosti, jak ji zahlédl ve chvílích usebrané meditace. Neoslovoval jej svět destrukce, proto nikdy nepodlehl svodům avantgardní výjimečnosti, ale vždy usiloval o niterný souzvuk s krásou stvoření, jež ho obklopovala.“
(Z doslovu Jaroslava Meda)
