Klást jednu nohu před druhou, vydat se na cestu a zažít radost z objevování – to je pro člověka ta nejpřirozenější činnost.
Naši předkové cestovali pěšky i na dlouhé vzdálenosti, získávali přitom nové zkušenosti a učili se z nich. Ale ačkoli je chůze tak univerzální, každý z nás ji prožívá jinak. Pro norského polárníka a filozofa Erlinga Kaggeho je zdrojem otázek, které ho fascinují.
Chůze je pro něj nerozlučně spjatá s tvořivostí, je protilékem na uspěchanost, která ovládla naše životy a nutí nás, abychom vše dělali rychle a efektivně.
Chodit pěšky je tak vlastně tou nejradikálnější změnou, kterou v životě můžeme udělat. „Když jsem si nazul boty a nechal myšlenky volně plynout, došlo mi jedno: Klást jednu nohu před druhou patří mezi nejdůležitější činnosti člověka.“
