Anotace
Každá společnost má své vidění světa, svůj obraz těla i vztahu mezi tělem a duší.
Historik jej nemůže považovat za samozřejmou danost, ale vnímat jako systém
kulturních významů. Právě řeč těla je to, co dává sílu vyřčenému slovu; gesta a řeč
žijí v symbióze. Autoři knihy se pokusili představit tělo jako proměnlivý historický
objekt – neustále konstruovaný a rekonstruovaný fenomén, neoddělitelný od kulturního
kontextu, do něhož se jeho nositel zrodil, v němž žil a zemřel.
