Carl: Zatracený přestup do Austinu! Tuhle chybu si nikdy neodpustím. Jediný, co si teď přeju, je vrátit se zpátky domů, na Zéland. I když… byl jsem o tom přesvědčenější, dokud jsem nepotkal ji… Doteď jsem vztahy nebral moc vážně, na lásku v podstatě nevěřím, ale ona všechno mění.
Kate: Myslela jsem, že se po smrti manžela už nikdy nezamiluju. Soustředila jsem se na to, abych se o svoje holky zvládla postarat sama. Přestěhovat se s nimi a začít v nové práci byla skoro sebevražda – moje dcera má totiž speciální potřeby. Ale cítím v kostech, že se to vyplatilo. Konečně jsem zase soběstačná! Navíc mi osud přihrál do cesty takového chlapa! Jenže co když se z románku vyklube něco víc? Můžu svým dcerám přivést do života někoho nového?
